reklama
Kladivá a pásy Renomag
reklama

Liebherr R924LC-8: Recenze

Když jsme byli koncem roku 2019 na akci Recyklace v Roztokách u Křivoklátu, kterou pořádala firma Noka AC, byla to pro nás první možnost otestovat jedno z rypadel zbrusu nové 8. generace od Liebherru, jejíž několik exemplářů jsme do té doby viděli pouze na obrázcích a výstavě Bauma v Mnichově.

Výrobce Liebherr-France-SAS
Model Liebherr R 924 LC Stroj Pásové rypadlo
Výr. č. B4BA11119 Výroba Francie
Hmotnost 24 900 kg Rok výr. 2019 Mth 145,8
Motor FPT F4HFE413G*B Výroba Itálie
Objem 4,5 l Výkon 129 kW RPM 1800
ECS DFI (přímé vstřikování paliva), TC (turbodmychadlo), CAC (chladič plnícího vzduchu), ECM (řídicí jednotka),
DOC (oxidační katalyzátor pro redukci uhlovodíků a oxidu uhelnatého), SCR (selektivní katalytická redukce oxidu dusnatého), DPF (filtr pevných částic), EGR (recirkulace výfukových plynů)
PZ Hydraulický upínač Liebherr SWA 48 a lžíce Liebherr 0,95 m³, 1 050 mm
Místo zkoušení Roztoky u Křivoklátu, Středočeský kraj

Pár slov úvodem

Kupte si několik nových rypadel známých výrobců, všechny kompletně přebarvěte na bílo a zbavte je všech nápisů. Potom sestavte porotu skládající se primárně z mužů a žen neznalých oboru a řekněte jim, ať pohledem poznají, kolik strojů z řady se liší.

Dovedu si přestavit, že po chvíli naříkání, že jsou přeci všechny stroje stejné, by ukázali na Liebherr, po delší chvíli na Caterpillar, a zbytek strojů by byl špatně zařazen do škatulky naprosto stejné. Tím nijak neurážím japonské, korejské, a za chvíli možná i čínské výrobce. Pouze poukazuji na rozdíl ve filozofii vývoje, kterou lze zejména u Liebherru označit za odvážnou a experimentální. Zkrátka, hledí si svého a poučením je jim jen jejich vlastní historie.

Dnes žádné ledajaké pohrávání si s hlínou

Než stroj nastartuji, pár minut sedím v sedadle a povídám si se strojníkem Jurajem Jurčákem z firmy Smolo Recycling. „Na Liebherr jsem zvyklý, už nějakou dobu pracuju s R936. Ten zatím drží dobře i přesto, že mu dáváme dost zabrat při demolicích. Tenhle by se mi líbil už jen kvůli té nezašpiněné kabině,“ říká s úsměvem.

Mrholí a majitel bývalého dřevařského závodu, ve kterém se nacházíme, vyměřuje plochu, kde budeme kopat. Rozprodává totiž nevyužitou část pozemku pro stavbu rodinných domů.  Máme k dispozici vyvápněnou zhruba třicetimetrovou „lajnu“, o něco širší než rypadlo. Cílem je odtěžit zeminu asi půl metru do hloubky. K přesné práci mi pomáhá nivelace iDig, která je na stroji dodatečně osazená. Bez ní bych to samozřejmě taky zvládl, ale babral bych se s tím déle a výsledek by byl v mém podání nejspíš trochu křivolaký.

Chod a reakce joysticků jsou dokonalé a je mi potěšením, že jejich povrch není pogumován. Joysticky mají výrazný límec, o který se malíkovou hranou při správném nastavení loketních opěrek pohodlně opřete, a díky tomu je nemusíte tak pevně svírat. Na jejich vrcholu se nacházejí další malé joysticky pro plynulé ovládání přídavné hydrauliky - zkoušíme je ihned, jakmile v rámci akce na chvíli vyměníme standardní lopatu za třídicí bubnovou.

V kabině panuje ticho i proto, že má hydraulika hodně síly už zhruba ve 20 % rozsahu otáček motoru. Toto je první rypadlo Liebherr, ve kterém sedím, kde na zemi nepřekáží žádné pedály pro ovládání přídavné hydrauliky. Ne že by tam na ně nebyly zakryté montážní otvory, ale v tomto konkrétním případě je vše na joysticích.

Dostatečně daleko od skla se tyčí vysoké opěrky nohou. „Na naší 936 mám na zemi hodně pedálů a opěrky tam nejsou. Zato v tomhle, když sedím celej den, můžu aspoň trochu hýbat nohama,“ dodává k opěrkám Juraj. Odnímatelné páky pojezdu jsou kratší a vzhledově trochu retro.

Zato typicky výrazně prohnuté pedály se i při couvání ovládají nebývale pohodlně. Protože se kolem rypadla sem tam někdo mihne, neustále mám na displeji zobrazené kamery, jejichž obraz nedostatkem ostrosti rozhodně netrpí. Jedna snímá pravou část stroje, druhá pohled dozadu.

Strašně mě baví „blbuvzdorný infotainment“ palubního systému - na všechna nastavení přijdete sami a jeho grafické prostředí, ve kterém nenajdete žádné nesmyslné křivky a přehršel barevných odstínů, perfektně urychluje orientaci. Displej nejen reakcemi připomíná smartphone. Nemá vystouplé rámečky, ve kterých by se jinak držela špína, ale minimálně kvůli obrazu kamer by si zasloužil trochu větší rozměr. Přední okno při sklápění chodí dolů trošku nepředvídatelně, v jednom momentu máte pocit, že s ním třísknete o zem.

Podívej se na ten stěrač, mají to ze dvou dílů na jednom rameni,“ vábí mě Juraj na zajímavé řešení - při stírání tak zůstává nesetřený jen malý proužek mezi spoji čelního okna. Při vystupování ze stroje trošku bojuji s nezvykle vyřešeným sklápěním levého joysticku. Pro sklopení dolů tlačíte za červenou páku blíže sklu. Pokud jej však chcete vyklopit nahoru, musíte za joystickem stisknout červený knoflík, kterým jej odaretujete.

„Vytesáno z kamene“

Zatímco kabina se příliš nezměnila, venku se toho změnilo hodně. Není překvapením, že celá záď stroje narostla do výšky - někam se přece ty složité výfukové systémy, blížící se rozměry samotnému motoru, vejít musí. „Vidíš, jak je ten vršek nástavby vzadu uprostřed vybranej?“ ptá se mě Juraj, když se dívám ze sedadla dozadu. „Mají rozum. Udělali to proto, abys tam aspoň trochu vlastníma očima viděl,“ nadšeně dodává.

Z hlediska vzhledu zůstaly zachovány jednoduché linie žluté části nástavby. Kupodivu bylo možná až příliš zmenšeno označení číselné řady stroje na zádi, které se po několik dekád svou poměrnou velikostí podobalo číslu na dresu Jardy Jágra. Rohy zadní části nástavby pozbyly na kulatosti, a vzhledu celé nástavby tak sluší označení „vytesáno z kamene“. Na celém stroji jsou všudypřítomná jasně bíle svítící LED světla.

Cenu za jedinečný prvek vyhrává odlitek na konci výložníku pro uchycení čepu násady. Dostal do vínku odvážné odlehčení, v podobě trojúhelníkového okna, přes které lze vidět skutečně naskrz. Samotný Liebherr o tom prohlašuje, že kromě nepatrného snížení hmotnosti především narostla pevnost. Velice také vynikají nelakované trubky, perfektně vedené hadice a šroubení hydrauliky z vlastní produkce. Liebherr upustil od svého řešení přichycení válců zdvihacích válců výložníku, spočívajícím v prostorových odlitcích a dvou samostatných čepech - tady se vrátili k tuctovému čepu provařeného skrz výložník.

Nesmírně mě fascinuje, jak si firma hraje s konstrukčními detaily. Třeba pro zajištění čepů vždy používají několik způsobů, kupříkladu:

  • hydraulický upínač - čepy s jazýčky zajištěnými ploškou s dvěma šrouby,
  • rameno přepákování lžíce - lité kloboučky s jedním nebo dvěma šrouby,
  • válce výložníku - výpalek se třemi šrouby,
  • čep násady - jazýček s tvarovým stykem a zajištění objímkou na druhé straně…

... a mohl bych pokračovat ještě dlouho.

V útrobách se trochu šetřilo

Elegantní kompozitové kapoty otevřete pomocí masivních kliček. Otevíráte, otevíráte, až západka, která brání zavírání, sama zapadne. Tu po práci odjistíte prostým nadlehčením. Za kabinou najdete elektronický mozek stroje, vzduchový filtr, dva akumulátory a také chladiče.

Z druhé strany uvidíte první úspory - namísto čerpadla Liebherr tu máme hydraulické čerpadlo italského výrobce Casappa s průtokem 2x 210 l/ min, což je nepatrně méně než u předchůdce. Poblíž najdete olejový a palivový filtr motoru.

Pod schůdky vedoucími na nástavbu se skrývá centrální mazací systém. Za stejnými dveřmi je také pověšená hadice palivové pumpy. Tlačítka pro její ovládání se skrývají na spodu. Pokud byste chtěli na stroji pracovat v noci, o něco výš najdete i spínač servisního osvětlení - svítí na schůdky, za kabinu a do motorového prostoru.

Ještě otevírám první schůdek, alias schránku na dekalamitku a pár kusů nářadí. „Hrozně čouhá, když se otáčím nástavbou. Podívej se na to, je skoro zároveň s kabinou, mohli to aspoň zkosit. Bylo by to to první, co bych při těch našich pracích urazil,“ říká Juraj. Na nástavbu se vstupuje z boku a díky tomu se dá držet pevně oběma rukama. Na druhém schodu se nachází skrytý uzávěr pro dolévání močoviny a na vrcholu nástavby spatřuji uzávěr palivové nádrže.

Víko od nádrže hydraulického oleje nenacházím, pravděpodobně se skrývá pod jedním z pochozích panelů s protiskluzovým povrchem. Po stranách schodů a za kabinou najdete opět pěkný kus kovu, totiž pozinkované zábradlí. Díky důmyslnému tvarování byste snad i v kovošrotu poznali, že pochází z Liebherru.

Má ovšem jeden zásadní nedostatek - aby nepřečnívalo nad kabinu, skládá se ze dvou kusů, přičemž druhá část je namontována obráceně. Už si představuji strojníka či servisáka, jak s radostí berou klíč a těší se, až se budou moci chytnout - leda ve snu. Páni konstruktéři, co třeba nějaký rychlejší mechanismus s panty a aretací západkou?

Po otevření kapoty se divím, že motorový prostor už nezaujímá velký sedmilitrový čtyřválec z vlastních dílen. Spatřuji drobeček z italského koncernu FPT. Má sice o pár kW navíc, ale také výrazně nižší objem - pouze 4,5 l. Původní srdce, naladěné na vyšší výkon, tepe v modelu R926.

Něco málo na závěr

Na výběr zůstává ze dvou délek jednodílných výložníků, dvoudílného i offsetového. Také si můžete vybrat ze tří délek násad a čtyř šířek pásového podvozku. Pro někoho méně útulný, až stroze působící interiér dorovnává dotažená konstrukce stroje. Vliv na změny pod kapotou může mít také norma Stage V a skutečnost, že Liebherr nevyrábí menší motory. I přesto doufám, že se tato změna projeví v nižší ceně stroje.

Liebherr opět dokázal, že ve vývoji rypadel je pořád prostor pro inovace, i když celková koncepce rypadel už dávno dosáhla na vrchol. Servisní přístup, kdy skoro vše zvládnete ze země, chytrá řešení, jednoduché ovládání palubního systému - díky těmto vylepšením je provoz zase o něco příjemnější.

Komentáre

Aby ste sa mohli vyjadriť, prihláste sa alebo si vytvorte užívateľský účet.

    reklama