reklama
reklama

Hidromek HMK 102S Supra: Recenze

Poklidné období, kdy jsme na stavbách vídali rypadlonakladače tradičních výrobců a radovali se z jejich nových generací či faceliftů, narušily stroje ze stáje společnosti Hidromek. Stroje tohoto tureckého výrobce jsou ihned rozpoznatelné díky převažující zářivě bílé barvě, a také se o nich říká, že prý v konstrukci používají více oceli.

Výrobce HIDROMEK - HIDROLIK VE MEKANIK MAKINA IMALAT SANAYI VE TICARET A.S.
Model HMK102S Stroj Rypadlonakladač
Výr. č. HMK102SLV2S210021 Výroba Izmir, Turecko
Hmotnost 10 070 kg Rok výr. 2020 Mth 7,6
Motor Perkins 1204F-E44TAN    
Objem 4,4 l Výkon 74,4 kW RPM 1 800
ECS DFI (přímé vstřikování paliva), TC (turbodmychadlo), VGT(Variabilní geometrie lopatek turbodmychadla), CAC(chladič plnícího vzduchu), ECM (řídící jednotka), DOC (oxidační katalyzátor pro redukci uhlovodíků a oxidu uhelnatého), SCR (selektivní katalytická redukce oxidu dusnatého)
PZ Podkopová lžíce 0,18 m³, čelní kombinováná lžíce 1,2 m³
Pneu Lassa Earth Gripper 440/80-28
Místo zkoušení kamenolom Kora-Vodostaving, Kunštát

Slovo úvodem

Vzpomínám si, jak mi na veletrhu Bauma v Mnichově jeden zástupce firmy říkal: „U nás v Turecku jsou všude samý skály. Kdybychom tam nedávali víc oceli než naši konkurenti, naši zákazníci by nám to omlátili o hlavu.

Rypadlonakladač jsme otestovali v Kunštátě, v lomu na předváděcí akci importéra Kobex Bohemia, kde byly mimo jiné k vidění i nákladní vozy Ford Trucks.

Těžká váha

Než se vrhneme do testování, obcházíme stroj spolu se strojníky, kteří delší dobu pracují s rypadlonakladači JCB. Detailní pohled na stroj zvenku odhalí pěknou strojařinu, ať už se jedná o povrchové úpravy, mechanické zpracování, kvalitu odlitků či svarů - zkrátka lze vidět, že Hidromek v oboru není žádným nováčkem.

V kabině těžko hledáte katalogové komponenty - samozřejmě netvrdím, že si firma vyrábí vše sama, ale klade velký důraz na to, aby většina dílů byla unikátních a nejlépe ještě nesla jejich logo. Zdaleka se nejedná o stroj „ušitý horkou jehlou“, jak tomu v případě techniky z těchto zemí bývá.

Při obchůzce stroje je patrná inspirace anglickým JCB 4CX. Nemyslím jen celkovou siluetu stroje, ale i jednotlivé prvky, jako konstrukci podkopu a čelního nakladače. Ovšem, co se týče hmotnosti, oproti své „předloze“ váží přibližně o 1,5 tuny víc! Něco pravdy na té silnější konstrukci tedy asi bude.

Přídomek Supra znamená „plnou palbu“ (oproti základní výbavě Alpha). Zásadní rozdíl spočívá v hydraulice - namísto dvojitého zubového čerpadla dodává sílu pístové s variabilním objemem a průtokem 163 l/min. Místo analogové přístrojové desky se můžete radovat ze dvou displejů, a navíc nemusíte připlácet za klimatizaci.

Jak se s ním jezdí

Po mírně krkolomném nástupu do kabiny, který ztěžuje malý úhel otevírání dveří a krátké, hůře umístěné schůdky, překvapí nadprůměrný prostor v kabině. A to i po straně při otáčení sedadla. Za volant usedá zkušený strojník Josef Teplý, jehož denním chlebem je obsluha ikony JCB 4CX. Po nastartování se vrháme na nakládání hlíny.

Sílu to má, nehrábne to kolama, ale je cítit, že po nabrání lopaty je ten zadek hodně odlehčenej,“ říká Josef. To můžu potvrdit i já, když vylezu z kabiny a dívám se na stroj při práci. Nakládáme v mírném bočním náklonu a občas vidím, jak se od země odlepí levé zadní kolo, navzdory zadnímu podkopu natočenému o 45 °. „Tohle mi 4CX neudělá, i na rovince je tenhle stroj takovej houpavější, ale je pravda, že to může být i gumama a tlakem v nich,“ dodává Josef.

Při nakládání se hodí kolébka volby směru jízdy umístěná na páce nakladače, podobně jako u Caterpillaru. Trošku se divím, že s touto vymožeností přichází výrobci poněkud pomalu. Z vlastní zkušenosti vím, jak je při rychlém manévrování otravné pouštět volant a šachovat pákou pod volantem, byť jen sekundu. Samozřejmě, že v Turecku nezapomněli na strojníky, pro něž je zvyk železná košile - kolébku na páce lze deaktivovat a směr volit klasicky pákou pod volantem.

K pojezdu stroje slouží šestistupňová převodovka s hydrodynamickým měničem a třemi rychlostmi vzad. Rychlosti se řadí klasicky otočnou pákou pod volantem, automatický režim převodovky se zapne tlačítkem na jejím konci. Při zařazeném 5. a 6. stupni dojde k automatickému uzamknutí měniče. Pohon všech kol lze aktivovat tlačítkem na přístrojové desce, stejně tak uzávěrku diferenciálu.

Nakládali jsme na první tři rychlosti a přitom využívali zatáčení všech 4 kol. K našemu překvapení došlo po zařazení trojky k odpojení zatáčení zadních kol. Po opětovném podřazení na dvojku se zatáčení všech kol zase aktivuje. Podotýkám, že není nutné provádět žádné “středící“ manévry, jako jsem zažil u některých teleskopických manipulátorů. Kola se vrátí do středu sama, ať jsou předtím natočena jakkoli.

Později se od jednatele firmy Kobex Bohemia, Lubomíra Kopeckého, dozvídáme: „Já vím, dělají z těch strojníků čím dál větší blbce, ale bezpečnost je bezpečnost.“ Ano, ukočírovat stroj v plné rychlosti (40 km/h) když zatáčejí všechny čtyři, si nedovedu představit. Ale při třetí rychlosti (12 km/h), což se dá pořád považovat za takovou normální rychlost pro pohyb na staveništi, mi toto omezení přijde poněkud přehnané. Nakladač totiž přijde o rejd. „No, moc to těma předníma nezatáčí. Já teda normálně skoro pořád zatáčím všema čtyřma, takže nebudu soudit, ale vypínat by se to fakt nemuselo,“ vyjadřuje se k zatáčení strojník Josef.

Na páce nakladače lze tlačítkem aktivovat návrat lopaty do nakládací polohy, ten poté vyvoláme prostým „drcnutím“ páky doleva. Na páce samozřejmě nechybí posuvník pro otevírání čelní lžíce. Další tlačítko slouží k dočasnému odpojení převodovky a tlačítka na páce zepředu mají za úkol řazení rychlostí nahoru a dolů (1.-3. rychlost).

Líbí se mi umístění ruční brzdy, je rovnou za pákou nakladače, a navíc chodí šikmo k oknu. Není se tedy třeba natahovat a dělat nějaké neanatomické pohyby. Co se týče komfortu ovládání stroje, jsem nadmíru spokojen.

Podkop

Po otočení sedačky do pozice „bagrování“ si k sobě stačí přitáhnout joysticky umístěné na sloupcích, tlačítkem odblokovat aretaci ramene, nastavit ruční plyn, zapatkovat se, a jít na to. „Chodí to pěkně, na mých běžných 1 400-1 600 otáček to má slušnou sílu. 4CX má teda trošku víc síly na volnoběh. Otoč je citlivější, její tlumení krajních poloh navzdory tomu začíná trochu pozdě. Ale tlumení horní polohy výložníku se mi zdá zase zbytečně dlouhý. Podívej na to, je to snad 10-15 čísel z válce,“ krčí rameny strojník Josef.

Páky ovládání patek jsou umístěny uprostřed kabiny vpravo, vedle přístrojovky. Popravdě asi nejlepší umístění, co jsem viděl - páky jsou totiž stejně dobře na dosah z obou poloh sedadla. Sloupky s joysticky mají na bocích madla pro přitáhnutí a páčky pro aretaci ve zvolené poloze. Samotné joysticky se podobají těm, co známe z rypadel Takeuchi či Caterpillar. Na pravém joysticku je umístěn posuvník pro ovládání teleskopu násady. Dále jsou zde tlačítka pro ovládání přídavné hydrauliky.

Jak jsem malej a mám sedadlo hodně vepředu, ty joysticky by taky chtěly kousek dopředu. Ale už to dál nejde, protože by to začlo škrtat o okno,“ říká v pobaveném duchu jeden ze strojníků s drobnější postavou.

Ten samý strojník poté zkouší boční stabilitu. Natáhne rameno a vysouvá teleskop. „Ne že by se to převracelo, u 4CX když zbrkle hejbneš joystickem, tak se taky houpne, ale tohle se mi zdá náchylnější,“ říká. Odpověď možná leží v prospektech - testovaný Hidromek má maximální dosah při plném výsuvu od čepu otoče 685 mm, zatímco JCB 4CX  654 mm.

Kabina

Kabina má dobré členění, kvalitní materiály a dostatek odkládacích prostorů. Prostory okolo volantu a vedle palubky mají pogumované dno, aby vám v nich odložené věci nerachotily a nemlely sebou ze strany na stranu. Nechybí klimatizovaná schránka a v přední části na stropě rovnou dvě velké ohraničené schránky, vhodné třeba ke skladování různých dokumentů. Mezi těmito schránkami je také připravený prostor pro autorádio.

Palubní infotainment se netradičně skládá ze dvou displejů. První, umístěný vpravo od volantu, je spíše orientační a ukazuje směr pojezdu, zařazenou rychlost, teplotu chladicí kapaliny, stav paliva, rychlost a otáčky motoru. Dobře se čte, ale neuškodilo by barevné rozlišení jednotlivých hodnot. Druhý displej už zastává funkci plnohodnotného palubního počítače a je pro změnu trošku netradičně umístěný v pravém zadním rohu kabiny.

Samotný Hidromek o tomto řešení prohlašuje, že pokud jedete nebo nakládáte, díváte se na přední displej a pokud pracujete s podkopem, díváte se na displej zadní. Smyslem tohoto řešení je zmírnit únavu strojníka - nemusí otáčet hlavu zcela vpravo či vlevo, aby se podíval na přístroje.

Na druhou stranu, pokud chcete listovat v palubním menu, či přeladit rádio, a sedadlo máte v přední poloze, je tento hlavní displej a jeho ovládání poněkud z ruky, a tím i z dohledu. Palubní počítač se ovládá soustavou tlačítek a otočným voličem. Oproti „kolegovi“ z přední části je zadní displej barevný, což usnadňuje orientaci.

Boční okna ve dveřích jdou vyklopit buď do větrací polohy, nebo po „vykloubení“ aretačních pák otevřít zcela a zacvaknout do zámků v zadních oknech. Zavření zvládnete z kabiny - uvolníte zámek pootočením a madlem přitáhnete okno.

Zadní okno jde nahoru samo. Ale dolů to chce už trošku síly - nojo, plynový vzpěry,“ říká jeden z přítomných strojníků.

Servis

Doplnění nafty a močoviny zvládnete z levé strany. Nádrž na močovinu je umístěna zleva před schůdky a je škoda, že si s nimi neprohodila místo - schůdky jsou totiž příliš vzadu a to způsobuje výše zmíněné horší nastupování. Nádrž na naftu najdete pod plastovou krytkou na zadním blatníku.

Schůdky na pravé straně stroje zastávají prostor pro výfukový systém s filtrem DPF. Mimochodem, výfuková koncovka se krásně plazí z těchto prostor podél sloupku kabiny až k LED světlometům, které najdeme i vzadu. Na nářadí nám tak zbývá poměrně malá schránka mezi pravým zadním blatníkem a tělesem patky.

Všímám si „chytré“ bezpečnostní vzpěry ramene nakladače - stačí uvolnit jeden čep, zvednout rameno a zajistit. Po zdvihnutí kompozitové kapoty se nám skýtá pohled na rozměrný vzduchový filtr, soustavu chladičů a samozřejmě čtyřválcový motor Perkins.

Prostor v čelním závaží zaujímá dobře zakrytý akumulátor a jeho odpojovač. Pro přístup k nim stačí otevřít či vysadit mřížku chladiče. Dále jsou tu samozřejmě odnímatelné boky kapoty, díky nimž získáte rozsáhlejší přístup k motoru a olejovým či palivovým filtrům.

Závěrem

Jedná se o povedený a kvalitně zpracovaný rypadlonakladač s prostorným a tichým kokpitem. Řadím jej blízko k elitě a věřím, že až si v Turecku časem pohrají s některými zmíněnými nedostatky, bude možná její součástí.

Ty momentálně vyváží jistě příznivější cena než u zavedených špiček. Co se týče komfortu v kabině a ovládání, nebojím se říct, že předčil rypadlonakladače ze stáje Komatsu či Mecalac (bývalý Terex).

Komentáre

Aby ste sa mohli vyjadriť, prihláste sa alebo si vytvorte užívateľský účet.

    Kladivá a pásy Renomag
    reklama