reklama
reklama

Od Poclainu k DHáčkům: Díl 2

V minulém díle jsme kolové rýpadlo TY45, vyráběné v licenci francouzského Poclainu, opustili v momentě, kdy se přestalo v roce 1980 vyrábět ve slovenském závodu v Martině. Dnes budeme sledovat další osud těchto populárních strojů. Určitě ale bude také zajímavé podívat se na jeden unikátní projekt, spojený s obdobím výroby rýpadla v Martině, a také na dobovou konkurenci.

hlavicka_clanek

Projekt s názvem DHX

Pro kompletní výčet historie rypadel v Martině musíme ještě zmínit projekt DHX. Výzkum probíhal v letech 1974–1975. Šlo o hydraulické pásové rypadlo o objemu lopaty 0,63 m³, pro které bylo plánováno označení DH 211. Údajně měl být otočný svršek přejatý z kolového rypadla EO-4321 vyráběného v SSSR, ale například motor měl být nahrazen tuzemským Zetorem 8002 o výkonu 65,6 kW / 88 k.

Pásový podvozek měl být z Martina. Funkční vzorek byl postaven na podvozku pásového rypadla UDS 110p, ovšem jako pásová verze rypadla EO-4321 nevypadal, spíše se vzorek podobal rypadlům UNEX.

Kromě pásové verze se počítalo také s kolovou verzí, která měla být původně na podvozku Tatra 813 4x4, ten však měl být řízen z otočného svršku. Jednalo se tedy pouze o podvozek bez kabiny. Označení takového rypadla mělo být DH 212. Jestli i zde došlo k výrobě alespoň funkčního vzorku, bohužel nevíme. Blížil se také konec výroby T813 v Kopřivnici, a tak bylo dále počítáno s automobilovým podvozkem Tatra 815.

V roce 1976 započal vývoj rypadla, ale ihned následujícího roku byl celý projekt přesunut do ZŤS-VVÚ Zvolen, kde vývoj pokračoval a později vyústil v rypadla DH 214 a DH 311, která se vyráběla v ZŤS Detva, přesněji v závodu Tisovec.

Konkurence v době zavedení licenční výroby

V druhé polovině šedesátých let, kdy poptávka po rypadlech s menšími objemy lopat nezadržitelně rostla, u nás Poclainy neměly mnoho konkurence. Značná část rypadel u nás byla tehdy lanová, což už samo o sobě stačilo, protože od lanové koncepce rypadel menších objemů lopat se začínalo pozvolna ustupovat. Přesto však uveďme možné konkurenty, na jejichž výčtu je dobře patrná mezera, kterou rypadla z Francie na dlouhá léta vyplnila.

Jako první jmenujme automobilová rypadla z Detvy na podvozku Tatry (typy D030a, D031a či D032a) nebo i menší lanová rypadla na pásovém podvozku ze strojíren v Uničově (typy D 051, D 061, D 062, D 063) a také později, od roku 1970 i první hydraulická rypadla DH 101.

Avšak všechny jmenované typy můžeme těžko srovnávat, protože objemy jejich lopat ve většině případů začínají až od 0,5 či 0,6 m³, navíc ani zdaleka nenabízely takovou paletu příslušenství jako Poclain.

Poptávku se však snažili aspoň z části pokrýt i někteří domácí výrobci, žádný z výrobků však nebyl plnohodnotným řešením. Zajímavé výrobky představilo ČKD, které se pustilo do výroby jeřábů s vlastním automobilovým podvozkem a mezi přídavná zařízení těchto jeřábů patřilo i rýpací hydraulické zařízení - jednalo se o typy Elan SD 080 a Elan SD 100. Konstrukce těchto jeřábů však nebyla uzpůsobena pro dlouhodobé nasazení jako rypadlo.

Určitou snahu o vyplnění mezery projevil také závod v Detvě se svým nakladačem HON, ke kterému se taktéž dodávaly podkopové ramena s lopatami. Další konkurencí pro Poclainy mohly být i traktory s pracovním ústrojím pro rýpání, záměrně nezmiňujeme traktor-bagry nebo rypadlo-nakladače (ty se k nám začaly dostávat až v pozdějších letech), aby nedošlo k mylné představě o těchto strojích – jednalo se tehdy skutečně hlavně o upravené traktory s hloubkovou lopatou vzadu a radlicí pro hrnutí dopředu.

U nás vyráběl Stavostroj modely DH-011 a DH-012 na traktorech Zetor a ve větší míře se dovážel hlavně Bělorus E 153. Pozvolna se k nám tehdy začal dovážet také nakladač Fortschritt T 174 z NDR, po přečepování ramena se však dal použít i pro hloubkové rýpání.

Co se týče dovozu, je vhodné ještě doplnit lanová rypadla z Ruska, a to s pásovým i kolovým podvozkem. Platí pro ně však to samé jako pro domácí lanové typy. A tak padlo rozhodnutí o dovozu rypadel do ČSSR, jako politicky nejpřijatelnější se ukázala Francie a světově proslavená firma Poclain. Od roku 1968 se tedy na našich stavbách začaly ukazovat stroje značky Poclain a o pár let později, na základě dobrých zkušeností, byla zahájena licenční výroba těchto strojů.

Výroba v Dubnici nad Váhom 1977-1998

Historie strojíren v Dubnici sahá až do první republiky, kdy bylo rozhodnuto, že právě zde bude vybudován záložní podnik Škody Plzeň. Později v Dubnici fungovalo několik strojírenských podniků a o seskupení a reorganizaci se postaral až vznik VHJ ZŤS, do které patřily strojírny v Dubnici od samého začátku, to znamená od roku 1965.

Závod v Dubnici patřil k významným výrobcům vojenské techniky v Československu, vyráběly se zde například raketomety GRAD, bojová vozidla pěchoty, minomety, houfnice, věžové komplety tanku T72 a další části různých zbraní, popřípadě i munice. Pro civilní sektor se zde vyráběly hydraulické prvky a agregáty, jednoúčelové obráběcí stroje, válcovací stroje, hydraulická rypadla, vysokozdvižné vozíky, manipulátory, rolby Mulda, sněžné skútry či lisy pro gumárenský průmysl.

Začátky výroby rypadel v Dubnici byly poměrně složité. Pro začátek uveďme, že s přestěhováním výroby souvisela také modernizace rypadel, která se projevila samozřejmě také na jejich označení. Paleta výrobků se tak skládala z typů TY45.2, TC45.1 a TY2P (tento typ dosud u nás nebyl vyráběn, proto se ani jeho označení nezměnilo). Jejich odlišnosti oproti původním modelům jsou uvedeny dále v textu.

1-text

Pro výrobu rypadel byly původně přiděleny prostory závodu 01. Plán na rok 1977 byl vyrobit pět rypadel TY45.2 a pět rypadel TC45.1, ovšem to se ukázalo jako nemožné, protože krom stěhování bylo třeba v Dubnici vybudovat novou výrobu rypadel v podstatě od nuly. Budovala se technická a technologická část výroby a bylo také nutné vyčlenit potřebný počet pracovníků pro toto nové odvětví.

Nakonec se v roce 1977 podařilo vyrobit pouze jeden kus rypadla TY45.2. Další rok se však nevyvíjel o moc lépe, bylo totiž rozhodnuto o dalším stěhování výroby, tentokrát do závodu 02 a plán se tak opět nepodařilo splnit, vyprodukováno bylo 210 rypadel TY45.2. Stejně jako v Martině, tak i v Dubnici dochází tento rok ke změně názvu, opět se jedná o připojení zkratky ZŤS.

Výroba rypadel se naplno rozbíhá až v roce 1979, kdy bylo dosaženo 406 vyrobených kusů. V následujícím roce na začátku listopadu byl vyroben už tisící kus rypadla TY45.2, který byl vystaven u hlavní vrátnice závodu. Další změny však na sebe nenechávají dlouho čekat. Blížil se totiž konec platnosti licence Poclain, a tak začal tehdejší VVZ (Výskumno-vývojový závod, později od poloviny 80. let přejmenován na VVU - Výskumno-vývojový ústav)  ZŤS Martin v kooperaci s VUHYM (Výskumný ústav hydraulických mechanizmov) Dubnica nad Váhom pracovat na inovaci rypadel.

Původně však na tomto úkolu pracovala skupina pracovníků v projekci a konstrukci dubnické válcovny. Hlavním cílem bylo zefektivnit výrobu rypadel. Úpravy se tedy týkaly zjednodušení rámu podvozku a výložníku, obou náprav, hydrostatického pojezdu a všech hydraulických prvků rypadla.

Změnily se také technologické postupy výroby některých částí – například místo svařenců se začaly dělat odlitky. Na konci této modernizace stály nové modely rypadel DH 111, DH 112 a DH113. Pojďme se však ještě na chvíli vrátit k modernizovaným rypadlům řady T z Dubnice.

Technická data třístopého rypadla TY45.2 (výr. ZŤS Dubnica nad Váhom)

Tento model je téměř shodný s již popsaným typem TY45. Jedinými změnami byly silnější a novější motor Zetor 6901 o výkonu 46 kW / 61 k při 2 000 ot/min a elektrický okruh 24 V. Nastaly také drobné kosmetické úpravy v podobě nápisu na odlitku závaží nástavby a barvy kabiny - ta už nebyla béžová, ale bílá.

4-text

Tato změna barevnosti pravděpodobně nastala už dříve v Martině, avšak nepodařil se nám najít žádný jednoznačný důkaz o tom, kdy to bylo. Stroje s původním nátěrem jsou velkou vzácností a rozpoznat béžovou a bílou je na mnohých barevných dobových fotografiích také problém. Každopádně je jisté, že v Dubnici se už osazovaly jen bílé kabiny (samozřejmě dveře zůstaly červené).

Dá se však předpokládat, že i ostatní výše uvedené změny se mohly týkat i posledních kusů z Martina, bohužel se nám to však nepodařilo ověřit. Celkem bylo vyrobeno 1 116 kusů tohoto rypadla, přičemž cena jednoho stroje v roce 1978 byla 401 000 Kčs.

Technická data pásového rypadla TC45 a TC45.1 (výr. ZŤS Dubnica nad Váhom)

I u těchto strojů platí velká míra unifikace s předchozími modely. Otočná nástavba je s TY45 (popř. TY45.2) v podstatě shodná. Liší se jen ovládacími prvky v kabině a s tím souvisejícím hydraulickým rozvaděčem.

Naproti tomu pásový podvozek traktorového typu nemá s předchozími popsanými rypadly nic společného. Pracovní dosahy rypadel TC45 a TC45.1 v základním provedení s 0,335 m³ lopatou: největší vodorovný dosah 6,8 m, počáteční vysýpací výška 5,315 m a největší hloubka rýpání 4,095 m. Pohon rypadel zajišťoval motor Zetor 6901 (u typu TC45.1) o výkonu 46 kW / 61 k.

3-text

Jelikož byl vyroben pouze jeden kus rypadla TC 45 v roce 1978, není jasné, zda měl ještě motor Zetor 6701 o výkonu 38,8 kW / 52 k nebo už motor Zetor 6901 (ten se vyráběl od roku 1977, takže bylo možné, že mohl mít už i ten).

Typ TC45 (1977) nabízely Turčianske strojárne téměř od začátku výroby rypadel, proto je v dobové dokumentaci nejčastěji uváděn motor Zetor 6701. Ovšem k samotné výrobě se dostali až téměř v samém závěru produkce, a tak je možné, že už byl namontován novější motor.

Stejná situace nastává i u elektrického okruhu, ten mohl být jak 12 V, tak 24 V. Pojezd pásového podvozku, převzatého ze stroje UDS 110p5 vyráběného v Detvě, zajišťovaly dva hydromotory, ve kterých byly zabudovány omezovače rychlosti umožňující regulovat rychlost nezávisle na terénu. Maximální rychlost rypadla při prvním převodovém stupni byla 1,2 km/h a při druhém 2,4 km/h. Maximální stoupavost byla 45 %. UDS 110p vyráběl závod ZŤS Tisovec, do roku 1978 závod Podpolianské strojárne, ovšem převody k pásovým podvozkům UP 16 dodával pobočný závod ZŤS Hriňová a kompletace podvozků probíhala pobočném závodu Krupina.

Každý pás tvoří 44 článků a o jeho napnutí se stará zapouzdřené zkrutové vřeteno s tlumičem nárazů na předním napínacím kole. Pásy se dodávaly v šířkách 0,5 m, 0,7 m a 1 m podle únosnosti terénu, jejich měrné tlaky na podloží byly 35,7 kN/m², 25,5 kN/m² a 17,8 kN/m².

Dále je podvozek tvořen sedmi pojezdovými kladkami a jednou nosnou kladkou. Hydraulický systém byl dvouokruhový a tvořily jej dvě hydraulická pístová čerpadla R2H12 o výkonu 50 l/min, radiální pístový hydromotor otáčení nástavby typ 850 5P a sekční hydraulický rozvaděč L6D, L1D. Pracovní tlak hydraulického systému byl opět 300 kp/cm². Celková hmotnost rypadla byla 10 500 kg.

2-text

Pásového rypadla TC45.1 bylo vyrobeno celkem 87 kusů. TC45.1 bylo také nejdražším modelem – v roce 1978 stálo 610 000 Kčs.

Komentáre

Díky – Děkuji za oba články

Aby ste sa mohli vyjadriť, prihláste sa alebo si vytvorte užívateľský účet.

    Garance spokojenosti iDig
    reklama