Kolový nakladač Hyundai HL760-9 – starý pes se naučil novým kouskům

Nakladač HL760-9 patří mezi stavební stroje Hyundai nejnovější řady 9. Jak moc je na něm poznat, že nakladače nejsou pro Hyundai klíčovým produktem? A je tento Korejec důstojnou alternativou nejlepším značkám či spíše variantou k ojetině? Využil jsem příležitosti si tento stroj vyzkoušet při své nedávné návštěvě kamenolomu v Podbielu.

Hyundai HL760-9 se v Evropě poprvé ukázal na loňské výstavě Bauma v Mnichově. Oproti předchůdci vyměnil zubové čerpadlo za pístové, pracující v hydraulickém systému load sensing. Pod kapotou zaměstnává šestiválcový motor Cummins QSB 6.7 se vstřikováním common rail s výkonem 158 kW. Splňuje pouze normu Tier 3, takže „radosti“ jako AdBlue nebo recirkulaci zplodin s filtrem pevných částic zde nenajdete. Ty přijdou až letos na podzim, kdy se Hyundai chystá vypustit modely vyhovující o dost přísnější normě Tier 4. Převodovka je v nabídce jen jedna, a to automatická čtyřstupňová ZF s elektronickým řazením ve třech módech soft shift, auto-shift a quick-shift. Zámek měniče krouticího momentu v nabídce není.

Vymazlené prostředí strojníka

Vnější design nakladače příliš s dobou nejde, o to milejší je překvapení po otevření dveří kabiny. Zde jsme již oběma nohama ve 21. století a je více než zřejmé, kudy se ubíraly cesty konstruktérů. Kromě vzduchového odpružení sedadla, které je za příplatek, zde nalezneme vše, co bychom jinde museli zaškrtávat na seznamu volitelné výbavy.

Vnitřní ztvárnění kabiny se snaží zapůsobit svou solidností a celkem se mu to i daří. Plasty jsou zpracovány kvalitně, chromové rámečky kolem výdechů větrání mají navozovat dojem luxusu. Sedadlo je opatřeno nastavitelnou tuhostí bederní opěry, jeho dráha posuvu zajistí královský prostor i vzrostlým jedincům. Stejně tak potěší i velký rozsah nastavení výšky a sklonu volantu a výškově stavitelná loketní opěra u joysticku. Zkoušený nakladač nebyl vybaven joystickovým řízením, kdy si strojník může vybrat, zda bude zatáčet prostřednictvím volantu nebo po levé straně umístěným joystickem, ale je dobré vědět, že si lze tento systém objednat za příplatek.

Na tmavém masivním čelním panelu, který částečně ubírá z výhledu, vidíme klasické analogové přístroje doplněné digitálními. Ty jsou zde však jen ze zvyku, neboť jejich funkce jsou zastoupeny na samostatném centrálním barevném displeji úhlopříčky 5,7” umístěném vpravo nahoře. Na tomto si v Hyundaii opravdu vyhráli. Není dotykový, ovládá se pěti tlačítky pod ním, a lze si ho natočit dle potřeby. Grafika je na asijské poměry vyvedena decentně, na černém podkladu převažují bílé a oranžové prvky, ovládání má přehledné. Líbí se mi, že na úvodní základní obrazovce má strojník názorný přehled o řadě aktuálních provozních parametrů a nastavení pohromadě, a že si dokonce může vybrat ze dvou uspořádání tohoto základního zobrazení.

A teď si představte, jaké zajímavé funkce zde najdete. Začnu tím, co byste asi čekali. Je zde například nastavení otáček motoru při volnoběhu, možnost zadání bezpečnostního kódu imobilizéru, nastavení minimální a maximální úrovně zdvihu lopaty, nastavení zpětného chodu ventilátoru (automaticky nebo zadáním intervalu a doby), automatické zobrazení situace za strojem při couvání a dokonce i nastavení rychlosti stěrače. Samozřejmě záleží na vybavení stroje, ale v Evropě jsou zpětný chod ventilátoru i zpětná kamera součástí standardní výbavy, stejně jako vyhřívání zpětných zrcátek nebo monitorovací systém Hi-mate s možností sledování stroje a některých jeho okamžitých parametrů na internetu.

Co mě však zaujalo nejvíce, je skutečnost, že tento displej také zobrazuje údaje z váhy, kterou je nakladač (v případě Evropy opět standardně) osazen z výroby. Není to nijak přesná váha, fakturovat podle ní nelze, ale jako orientační prvek může být skvělým pomocníkem. Náklad se do cyklu započítává až po zvednutí do určité výšky, takže není problém si z poslední várky odsypat na požadovanou hmotnost doložení. Do paměti lze uložit až tři auta. Integrování váhy společně s kamerou a palubním počítačem do jedné „krabičky“ je počinem hodným následování.

Tři knoflíky na doladění motoru a převodovky

Jaká je práce s tímto nakladačem? Motor po přidání plynu hučí temně jako Niagára, hezky se to poslouchá. Lopatu objemu 3,3 m³ není problém zarazit do hromady kamení a přizvedávat za současného pojíždění stroje. První dojem z řízení stroje bych na stupnici s krajními body „prodloužená ruka“ a „hromada železa“ zařadil někam doprostřed. Po pár minutách, kdy ovládání pronikne do krve a zvyknete si na něj, se nakladač přiblíží „prodloužené ruce“.

Klíčovými prvky nastavení vlastností stroje jsou tři kruhové ovladače. Dva z nich jsou soustředěny vedle sebe vpravo od přístrojové desky, třetí je vpravo vedle sedadla u spínací skříňky. Prvním se nastavuje jeden ze tří režimů automatické převodovky (lze ji zde přepnout i do manuálu), druhým způsob odpojování převodovky při sešlápnutí brzdového pedálu (automatické odpojování lze tímto ovladačem i vypnout) a třetím se nastavuje režim motoru nakladače (ekonomický, standardní a výkonný).

Funkce rychlého podřazení Kick-Down se ovládá tlačítkem na joysticku nebo na páčce řazení vlevo pod volantem. Pracuje ve třech režimech. V manuálním funguje klasicky – přeřazuje z dvojky na jedničku, po opětovném stisku vrátí rychlost zpět na dvojku. K tomu jsou zde dva automatické režimy. V prvním z nich se stiskem tlačítka podřadí z jakékoliv rychlosti o jednu rychlost níže, při dalším stisku tlačítka se rychlost vrátí na původní. Druhý automatický režim se po prvním stlačení tlačítka chová stejně, ovšem při druhém stisku opět o jednu rychlost podřazuje. Po uvolnění tlačítka pokračuje převodovka v automatickém řazení.

Tlumení kmitů výložníku sepne při určité rychlosti, která je pevně daná, nelze ji změnit v nastavení.

Údržbu přenechejte artistům

Na servisním přístupu prostřednictvím výklopných panelů nic revolučního nehledejte, protože to ani nenajdete. Elegantnější řešení, jak se propracovat k jednotlivým komponentům pod kapotou, bych pro Hyundai viděl jako velkou výzvu do budoucna. V provedení bez zadních blatníků to ještě jde, ale s blatníky, které se pro odklopení bočních panelů musejí vytočit směrem vzad a člověku tak zablokují přístup, je servisování vpravdě krkolomnou záležitostí. Konstruktéři Hyundaie by si měli uvědomit, že existují lepší způsoby, jak se dostat pod kapotu, než v podřepu balancovat na pneumatice zadního kola.

Po konstrukční stránce není Hyundai HL760-9 žádná bomba, staví na letité koncepci, pozvolna vylepšované obměnou komponentů. Pochvalu však zaslouží prostorná kabina s dobrou ergonomií a integrování všech funkcí do jednoho přehledného displeje při zachování analogových ukazatelů pro strojníky s tradičním přístupem. V Evropě navíc Hyundai HL760-9 používá tradiční zbraň korejských výrobců, kterou je bohatá výbava zahrnutá v základní ceně.

Komentáre

Aby ste sa mohli vyjadriť, prihláste sa alebo si vytvorte užívateľský účet.